Close Window

Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum (thanks to the Centre for Classical Studies at the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences (www.ics.cas.cz/en)) (2017): displiceo

displiceo displiceo, -ere, -plicui, -plicitum

a non placere, ingratum esse – nelíbit se, být nemilý

b refl.: ,displicere sibi‘: se ipso contentum non esse, morosum esse – být nespokojen sám se sebou, být mrzutý part. praes. pro adi. displicens, -entis

1 aeger, aegrotus – nemocný, churavý

+

2 discrepans, contrarius – jsoucí v rozporu, protivný: tanto peccatum sic adorancium est sceleracius et summe iusticie d-encius |NicPelhArt 62| subst. *displicens, -entis, n. incommodum, difficultas – nepříjemnost, nesnáz: omniaque d-a (vetus vers: věci nehodné ) debent (carpentarii) magistris moncium accusare |IusRegMont 304|.