Close Window

Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum (thanks to the Centre for Classical Studies at the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences (www.ics.cas.cz/en)) (2017): Eous

Eous 1. Eous, -i, m. script.: eoy (gen. sg.) v. infra

1 a stella mane apparens, ante Solem oriens, i. e. Venus – jitřenka, Venuše

b terrae in Orientem vergentes – východní země

c nomen unius ex equis Solis (Ov. met. 2,153) – Eous, jeden ze slunečních koní

+

2 aurora aut sol oriens vel mane lucens – červánky nebo vycházející či ranní slunce (cf. B. Ryba, LF 69,1942,1): zorzek e-us |ClarGl 2239|; e-us, eoy dicitur sol vel oriens vel primus splendor solis, qui aurora dicitur |KNM II F 4 f.101v|; ericteus, id est sol rubeus, qui eciam dicitur e-us |ib. f.105r|; e-us, eoii dicitur sol oriens, zarak |LexR f.5rb|. Cf.: ‹E›os, eoi Grece dicitur sol vel oriens vel primus splendor aeris clarescentis, que aurora dicitur, zarze. Eous, eoi, primus equus solis. Eous, eoa, eoum, id est orientalis, od wychodu sluncze |VocLact f.H 3vb|.